O KBT

KBT vznikla integrací kognitivní terapie a behaviorální terapie v 70. letech 20. století. „Kognitivní“ znamená zaměřený na procesy myšlení, „behaviorální“ na pozorovatelné (zjevné) chování. 

KBT se svým širokým repertoárem propracovaných metod zaměřuje na změnu čtyř vzájemně provázaných složek psychiky (myšlení, emoce, tělesné reakce a zjevné chování). 

KBT klade důraz na terapeutický vztah, kdy je třeba, aby se klient s terapeutem cítil v bezpečí, měl pocit přijetí, byl terapeutem oceňován, cítil, že o něj má terapeut opravdový zájem.  

KBT je často relativně krátká, časově omezená a více strukturovaná. V úvodu terapie je terapeut více aktivní a direktivní. Poté jeho direktivita klesá a roste aktivita a odpovědnost klienta.  

Klient dostává „domácí úkoly“, které provádí mezi sezeními a často si o nich vede písemné záznamy, které pak s terapeutem probírá na sezení. 

KBT se zaměřuje na řešení konkrétních, jasně definovaných problémů ve vztahu k přítomnosti a budoucnosti klienta. Stanovují se konkrétní, měřitelné a realistické cíle.  

Terapeut nedává klientovi mnoho rad. Naopak, klienta pomocí vhodných terapeutických otázek povzbuzuje v tom, aby si sám postupně přicházel na možné způsoby řešení svých problémů.  

KBT zkoumá minulost klienta a to dosti pečlivě. Nicméně terapeut se osobní minulostí klienta věnuje jen do té míry, aby on i klient dokázali porozumět původu jeho současných potíží. 

Výsledky výzkumů ukazují, že KBT je účinná u závislostí, depresí, úzkostí, u fobií všeho druhu, u nadměrných obav o zdraví, chronické únavy aj.