Otevřený dopis spokojené klientky

Dobrý den Kamile,

na začátek Vás i všechny moc zdravím do Litvínova. Asi nadešel čas Vám napsat pár řádků. Je to půl roku od našeho společného setkání a já na těch 21 dní vlastně myslím každý den. Bylo to asi to nejlepší, co jsem za posledních pár let pro sebe udělala. Nebylo to lehké, první týden pro mě byl velmi krutý.. 

Jsem ráda, že jsem to nevzdala a prošla vším co nabízíte. Velmi často si čtu materiály, které jsem od Vás dostala a říkám si co by mi v určitých situacích poradila Andrejka nebo David. Jak by mi Gabča řekla mysli na něco krásného nebo naopak Kačka nemysli .... vůbec nemysli...jen dýchej a vnímej. Kačka asi byla ta co mi nakopla do hlavy.....,,přestaň analyzovat, soudit, hodnotit a dělat závěry,,....

Netušila jsem, že mé potíže pramení z dětství a z toho jak být dokonalá pro rodiče, kamarády, sousedy a ostatní. Snažím se teď být nedokonalá, ale spokojená a neřešit co si ostatní myslí. Někdy to nejde, někdy to jde zase lehce.

Omlouvám se, že mé chování bylo někdy jako když malé dítě ztratí hračku a dělá scény, že ji chce zpět nebo novou.

Vážím si vaší práce jako kolektivu, každý máte svůj díl podpory pro lidi, co sejdou z cesty a neví jak nazpět. Každý z Vás měl trochu jiný pohled a taktiku, ale jako celek to perfektně funguje. Váš program je prostě šitý každému na míru, každý má potíže trochu jiné a ten přístup, jako k jednotlivci to je nejvíc B-).  Moc mi pomohlo, že je nás víc, že nejsem blázen a potíže má každý druhý, jen se o tom nemluví.

Vím také, že pokud vy sám jako K.B. jste neprošel touhle životní etapou nebylo by to tak věrohodné. Mně osobně moc pomohlo, co jste vy i Alenka říkali, co všechno jste zažili. Smutné, ale velmi poučné.

Myslím, že mé vyhoření způsobili okolnosti i přebytek hojnosti. Já chtěla všechno a hned. Děti mi rostou před očima, domek hotový a co teď? Já jako prázdná nádoba, která vlastně neví, co dělat. Nechci plastiku, protože ji mají holky od vedle nebo každý půlrok nové auto. Přeji si teď normální věci, ležet u krbu, jít na výlet, nedělat nic...prostě nic. Vím, že se vidíme na facebooku a i tam dávám příspěvky, u kterých je mi moc dobře. Opravdově dobře. 
Venku, hlavně venku.

Nedávno jsem strávila den v obchodním centru, a i když to bylo jako součást výzvy co překonám, tohle není pro mě a nechci tam chodit.

Poznala jsem, jak u vás v Litvínově lidé pracují za minimum peněz, mají to těžké, ale jsou šťastní a drží spolu. I ten váš hokej stmeluje lidi, a to je moc fajn.

Moje velmi silná empatie mi byla na obtíž, trápila jsem se problémy druhých. Teď je to jiné, využívám intuice ve svůj prospěch. Situace, které mi nesedí odmítám a později se mi to ukáže jako správné řešení. Stále nepracuji, ale vím, jaký směr by to měl být. Nebude to otázka peněz, ale pocitu spokojenosti.
Každopádně velké díky všem, od Alenky, Vás, Andrejky, Gabi, Davida, ,Kačky, Marcelky, Martinky přes recepční pana správce, který byl mimochodem super chlap, (vlastně oba) i holky v restauraci. Určitě se někdy objevím ve vašem kraji a přijedu pozdravit.

Na závěr veselá historka:
Bedlivě jsme sledovala seriál Most! a poznávala i místa, na kterých jsme byli. Můj muž mi u druhého dílu říká...,,že Ty tam hraješ? a ten tvůj výlet byl tajné natáčení,,:-) škoda Severku jsem minula.

Mějte se tam u vás na severu moc krásně, ať vaše práce přináší radost nejen klientům, ale hlavně vám. Pro mě jste se staly anděly, co mě často provází. :-) Bylo mi velkou ctí.:-)

S pozdravem

Vaše spokojená klientka