Mýty o alkoholicích a léčbě závislosti na alkoholu

Češi patří podle všeobecných odborných studií mezi nadprůměrné konzumenty alkoholických nápojů na světě. Pouze 21 % Čechů abstinuje, evropský průměr je 32 %. Co se týká pití alkoholických nápojů patří ČR mezi pětici zemí, kde je konzumace nejvyšší. Seznámíme Vás s největšími mýty, které o závislosti na alkoholu kolují.

Mýtus 1.: Většina alkoholiků po léčení začne znovu pít

Pravdou je, že alkoholikem do konce života je i alkoholik, který projde léčbou. Podle dřívějších poznatků prodělalo až 90 % procent léčících se alkoholiků alespoň jednu recidivu, ale to v žádném případě neznamená, že by se většina závislých na alkoholu nevyléčila. Dnes se toto číslo podstatně snížilo díky novým trendům v léčbě závislosti na alkoholu. Odborníci se shodují na tom, že na úspěšnost léčby má vliv především stádium závislosti, v němž se alkoholik přijde léčit, a dosti významným faktorem je i způsob léčby, zda se jedná o ambulantní léčbu nebo o léčbu v různých zařízeních. Dnes existují různá zařízení zaměřená na léčbu závislosti na alkoholu, alkoholik může v současné době nalézt takové prostředí, které mu přispěje k jeho léčbě a zbaví ho závislosti. Moderní a účinná metoda je např. kognitivně behaviorální terapie (KBT).

Mýtus 2.: Alkoholik se musí chtít sám vyléčit, jinak nemá léčba smysl

Ano je to zásadní věc, která napomáhá k úspěšnosti léčby, nicméně i zde se najdou paralely z běžného života. Např. dobrým účetním se také nestanete hned, až praxe a vaše kognitivní jednání z vás udělá odborníka. Jsou i alkoholici co naopak do léčby nenastupují z vlastní iniciativy a velmi často jde o výsledek naléhání rodiny, přátel, nebo okolí. Naprostou většinu alkoholiků k léčení donutí kumulace problémů, které jim pití způsobuje, a tlak okolí. Osobní motivace a nespokojenost se sebou samým má významný efekt na účinnost léčby. Mnohokrát si toto uvědomí i alkoholici až v průběhu léčby. V průběhu léčby více poznávají důsledky svého chování v minulosti. V léčbě jim pomáhá i to, že se potkávají s jinými lidmi různého věku a společenského postavení, kteří mají stejný problém. Nenahraditelný pozitivní efekt má na alkoholiky v průběhu léčby přítomnost abstinujících alkoholiků, kteří jim na svém příkladu ukazují, že to lze zvládnout.

Mýtus 3.: Alkoholici jsou společenská spodina, většinou bezdomovci

V dnešní uspěchané a stresem prošpikované době se jedná o největší omyl v pohledu na alkoholika. Většina z nás si představuje alkoholika (mýtus z dob totalitního režimu) jako zarostlého bezdomovce s červeným nosem. Jenže alkoholiky se naopak stále častěji stávají mladí a úspěšní lidé. Dokázal to například výzkum z roku 2007, který provedl National Institute on Alcohol Abuse and Alcoholism. Podle něj stále častěji propadají alkoholové závislosti například lidé od 20 do 24 let, kteří tvoří 32 % všech alkoholiků. U 21 % lidí je alkoholismus přidružen k duševní poruše, nejčastěji k poruše osobnosti. 19 % alkoholiků najdete mezi dobře zajištěnými, úspěšnými manažery ve středním věku. Dalších 19 % jsou lidé kolem 30 let, otcové a matky orientovaní výrazně pro rodinu a 9 % alkoholiků jsou lidé "na okraji společnosti", jako jsou bezdomovci, gambleři a podobně.

Mýtus 4.: Dědičný alkoholik

Velice populárním mýtem je přesvědčení, že sklony k alkoholismu jsou dědičně podmíněné a lze je ovlivnit jen do malé míry. Je skutečně pravdou, že děti alkoholiků jsou vystaveny většímu riziku, že se budou s alkoholismem potýkat i ony. Podle údajů American Academy of Child and Adolescent Psychiatry je tato pravděpodobnost dokonce 4 x větší. Jenže podle odborníků je pravděpodobné, že spíš, než geny je na vině vliv prostředí, ve kterém děti vyrůstají. Sklony k alkoholismu u dětí a dospívajících určují spíše takové faktory, jako jsou osobnostní charakteristiky, psychopatologie rodiny, demografická data rodiny a problémové chování. Jinými slovy, například problematické rodinné vztahy mají na potenciální budoucí alkoholismus dítěte větší vliv než genetická zátěž.

Mýtus 5.: Alkoholik je denně opilý

Utěšujete se tím, že když denně nevysedáváte v hospodě, nebo si každý večer doma neotevřete láhev vína, nemůže se vás alkoholismus týkat? To jste ale na omylu. Zdaleka ne všichni alkoholici pijí každý den. Člověk závislý na alkoholu může své "špičky" klidně proložit několika dny i týdny, kdy alkohol nepije téměř vůbec. Po dnech půstu však následuje několik dnů, kdy nárazové pití přestává zcela kontrolovat. Alkoholismus se nediagnostikuje podle toho, zda jste denně opilí, ale bere se v úvahu celá řada dalších faktorů, které závislost doprovází.

Alkoholika nemusíte na první pohled poznat. Prototypem dnešního alkoholika je většinou zaměstnaný muž či žena středních let, kteří z počátku potřebují občas zvolnit, odreagovat se a ani si neuvědomují, že postupem času již pro ně není alkohol pouhou únikovou zónou z uspěchaného života, ale stává se z něj kámen, který je táhne ke dnu. Je jenom na nich uvědomit si důsledky svého počínání, kámen uvolnit a opět vyplavat na hladinu.