MOTIVACE KE ZMĚNĚ

Stádia motivace

Pro úspěšnou terapii je důležitý UVĚDOMĚNÍ („Mám problém s alkoholem“) a MOTIVACE KE ZMĚNĚ („Chci svůj problém s alkoholem řešit a vím proč“). Když si svůj problém s pitím nepojmenujete a nepřijmete, tak ho fakticky nemáte. Problém mají jen ti kolem vás, kdo si myslí, že máte problém vy. A těm jsou také určeny následující řádky.

Lidé si své potíže nemohou, nebo nechtějí přiznat z různých důvodů. Mají například obavu, že budou před druhými vypadat jako slaboši, kteří si neumějí se svými problémy poradit sami. Ale i tehdy, když si svůj problém s alkoholem přiznáte, neznamená to ještě, že jste dostatečně motivováni přestat pít. Důvodem jsou tzv. POZITIVNÍ DŮSLEDKY (ZISKY, VÝHODY), které z pití alkoholu vyplývají. Kvůli svému pití můžete získávat více pozornosti, péče a ohleduplného chování od druhých lidí, a tak si sytit nenaplněné potřeby bezpečí a přijetí z dětství, „díky“ pití se můžete vyhýbat řešení důležitějších, často vztahových problémů, můžete si libovat v pocitech vlastní sebelítosti a křivdy („Piji, protože mi druzí ubližují a tak jim budu také ubližovat tím, že v nich budu vyvolávat pocity viny, že za moje pití mohou.“).  

Vývoj motivace

Vývoj motivace ke změně je přirozený, postupný a různě dlouho trvající proces. Anonymní alkoholici někdy říkají, že je to podobné tomu, jako když žijete v paneláku a jedete dolů výtahem. Někdo vystoupí ve čtvrtém patře, někdo ve třetím, někdo ve druhém. Někdo nevystoupí vůbec a vynesou ho až mrtvého ze suterénu. Člověk, který má problémy s alkoholem, zprvu léčbu odmítá, později se stane ambivalentní („Chci a zároveň se nechci léčit“) a potom, když u něj narostou negativní důsledky vyplývající z jeho pití, tak „dozraje“ a je vůči léčbě více přístupný. J. Prochaska a C. DiClemente (1983) popsali 6 stadií vývoje motivace, která se mohou cyklicky opakovat.

Prekontemplace

Kontemplace

Rozhodování a příprava

Akce

Udržování se v abstinenci

Relaps

Šest stádií ve vývoji motivace ke změně.

Ve stadiu PREKONTEMPLACE (před uvažováním o změně) člověk nemá náhled, své potíže zlehčuje nebo popírá. Není motivovaný k terapii, protože pozitivní důsledky z jeho pití jsou vysoké a momentálně výrazně převyšují důsledky negativní. Problém nemá on, ale ti, kdo si myslí, že on má problém. Člověk v tomto stádiu asi se svým problém nezabývá. Spíše se začínají zajímat jeho blízcí. Těm lze doporučit, aby dotyčného neznačkovali slovy „alkoholik“ nebo „závislák“ a moc na něj netlačili ohledně léčby, protože to nemá smysl. Jen by tak spotřebovávali mnoho své energie a času, zvyšovali odpor k léčbě u dotyčného a zhoršovali by si s ním vztah. V této situaci je pro blízké osoby, užitečnější se poradit s odborníkem, případně sami mohou začít docházet na psychoterapii, aby se naučili problémy dotyčného lépe zvládat jak po emoční stránce, tak po stránce technické, tedy aby věděli, co dělat, když se opilý člověk chová tak či onak. Rovněž mohou dané osobě sdělit svůj názor, např. „Myslím si, že tvoje potíže s alkoholem jsou vážné a bylo by fajn, aby ses šel léčit, nicméně chápu, že to můžeš vnímat jinak. Kdybys o léčbě uvažoval, tak dej vědět, rád ti pomohu s jejím zprostředkováním.“ Doporučuje se dotyčnou osobu moc neochraňovat a neřešit za ni problémy, které z pití vyplývají. Vaší nečinností totiž rychleji narůstají negativní důsledky plynoucí z pití alkoholu, které zvyšují motivaci ke změně u dotyčné osoby. Spíše by blízké osoby měly chránit sebe a ostatní, které pijan ohrožuje nebo jim ubližuje.

Pokud je jedinec ve stádiu KONTEMPLACE, tedy uvažování o možnosti změny, již připouští, že má určité potíže s alkoholem, že ho nezvládá, že snad potřebuje léčbu. Motivace je vyšší, ale stále kolísavá. Možná o léčbě přemýšlí a občas o ni mluví s druhými, ale nic moc konkrétního pro ni nedělá. Stále si myslí, že jeho pití není zase tak vážné, že pití zvládne omezit sám. V této fázi mu blízcí lidé mohou pomoci jen tím, že mu potvrdí současná negativa a rizika z jeho pití, že za něj nebudou „žehlit“ problémy vyplývající z pití alkoholu a že mu citlivým, nenásilným a nekonfrontačním způsobem budou nabízet podporu pro případ, že se sám rozhodne pro léčbu.

Ve stadiu ROZHODOVÁNÍ A PŘÍPRAV, kdy negativní důsledky zase o něco narostly, se jedinec vážně rozhoduje o tom, že do léčby opravdu nastoupí. Jeho odhodlání a motivace jsou vysoké. Sám o změně nejenom mluví, ale začíná pro ni i něco konkrétního dělat. Teď mohou jeho blízcí nabídnout aktivní podporu např. tím, že mu pomáhají získávat informace o vhodném typu léčby, případně mu  léčbu pomohou zařídit.  

Ve fázi AKCE čili pokusu o změnu nastupuje jedinec do nějakého typu terapie a stává se z něj klient, případně pacient, pokud se léčí ve zdravotnickém zařízení. Blízcí by ho v tomto období měli podporovat, povzbuzovat, dodávat odvahu, aby léčbu dokončil. Pokud jsou očekávání od léčby nerealistická (např. že klienta z problémů s alkoholem terapeut „dostane“ nebo že existuje snadná a rychlá forma terapie), či se jedná o nevhodný typ terapie, motivace něco změnit bude klesat a léčbu jedinec zpravidla předčasně ukončí. Potom se vrátí obvykle do fáze KONTEMPLACE nebo ROZHODOVÁNÍ A PŘÍPRAV.

Ve stadiu UDRŽOVÁNÍ se člověk nacházíte poté, co úspěšně léčbu ukončí. Má konkrétní plán co dělat jinak, snaží se na sobě pracovat, např. pravidelně dochází na mítinky Anonymních alkoholiků nebo na jiné formy doléčování, sdělí blízkým osobám, co od nich bude potřebovat, aby abstinenci lépe zvládal. Tato fáze může vyústit v TRVALOU ZMĚNU.

Většina lidí se po léčbě znovu napije. Důvody jsou různé. Ten, kdo prošel léčbou, si může chtít zkusit, jestli zvládne pít kontrolovaně, nebo se v jeho životě objeví výraznější stres, který nezvládne. Napije se a nastává stadium RELAPSU, tedy návrat k předchozímu pití. Vrací se zpět do fáze KONTEMPLACE, ROZHODOVÁNÍ A PŘÍPRAV nebo AKCE. Pokud se znovu napije, je fajn, když mu blízcí nic vyčítají a pomohou mu zrealizovat krizový plán, tedy obvykle co nejrychlejší nástup do vhodného typu léčby. 

Zdroj - Upravený úryvek z knihy:

Roman Pešek, Kognitivně behaviorální terapie závislosti na alkoholu © Pasparta Publishing, 2018. Text je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu listů v jakékoli podobě, bez písemného souhlasu autora a vydavatele, je nezákonné.