Co je kognitivně behaviorální terapie (KBT)? (text použitý z knižního zdroje)

KBT vznikla integrací kognitivní terapie a behaviorální terapie v 70. letech 20. století. „Kognitivní“ znamená zaměřený na procesy myšlení a poznávání. Pojem „behaviorální“ souvisí s pozorovatelným (zjevným, viditelným, slyšitelným) chováním.

KBT se svým širokým repertoárem propracovaných metod zaměřuje především na čtyři složky lidské psychiky a to na myšlení, emoce, tělesné reakce a pozorovatelné chování. Protože tyto složky jsou navzájem provázány (obr. 1), změna v jedné složce má vliv na zbylé tři. Na naši psychiku má samozřejmě vliv i konkrétní situace, ve které se právě nacházíme. Obr. 1. Vzájemně se ovlivňující složky lidské psychiky.

KBT klade důraz na terapeutický vztah, kdy je třeba, aby se klient s terapeutem cítil v bezpečí, měl pocit přijetí, byl terapeutem oceňován, cítil, že o něj má terapeut opravdový zájem a zároveň že respektuje jeho autonomii. Terapeut se rovněž společně s klientem snaží hledat souvislosti mezi klientovými současnými potížemi a jinými faktory v současnosti i v minulosti a tím klientovi pomáhá, aby svým problémům lépe porozuměl.

KBT je často relativně krátká, časově omezená a více strukturovaná. Strukturou se myslí určité pevné uspořádání jak jednotlivých sezení (např. na začátku sezení se probírají domácí úkoly a na konci sezení se úkoly zase zadávají), tak celého terapeutického procesu (zahajuje se vstupním vyšetřením, pokračuje se vytvořením seznamu problémů, stanovují se cíle terapie atd.)

Na začátku KBT bývá terapeut více aktivní a direktivní. V dalším průběhu terapie však jeho direktivita klesá a aktivita a odpovědnost se postupně přesouvá na klienta.

Klient v úvodu KBT dostane informace, že to podstatné pro jeho uzdravování se nebude dít během terapeutického sezení, ale v době mezi sezeními a v jeho běžném životě. Klient dostává „domácí úkoly“, které provádí mezi sezeními a často si o nich vede písemné záznamy, které pak s terapeutem probírá na sezení. Tím se v něm mj. posiluje jeho vůle na sobě systematicky pracovat i po skončení terapie. Konečným cílem KBT je to, aby klient v budoucnu již terapeuta nepotřeboval, aby se stal dobrým terapeutem sám sobě.

KBT se zaměřuje na řešení konkrétních, jasně definovaných problémů ve vztahu k přítomnosti a budoucnosti klienta. V úvodu léčby si klient a terapeut definují konkrétní, realistické a v rovině Tělesné pocity Emoce Zjevné chování Myšlenky, představy Situace, událost Důsledky pozorovatelného chování měřitelné cíle, při jejichž dosahování se uplatňuje vědecká metodologie, např. pozorování, měření a testování hypotéz.

Terapeut se během terapie nesnaží více než jeho klient a nedává klientovi mnoho rad. Naopak, klienta pomocí vhodných terapeutických otázek povzbuzuje v tom, aby si sám postupně přicházel na možné způsoby řešení svých problémů.

Někdy se o KBT traduje zkreslená představa, že se nezabývá hlubšími příčinami problémů klienta a nezajímá se o jeho osobní historii. Je to mýtus. KBT zkoumá minulost klienta a to dosti pečlivě. Nicméně terapeut se osobní minulosti klienta věnuje jen do té míry, aby on i klient dokázali porozumět původu jeho současných potíží. Pro terapeuta a klienta je podstatné především to, jaké má klient problémy v současnosti, co je jeho cílem do budoucnosti, na co konkrétního je třeba se zaměřit, aby se příznaky klienta zmírnily, aby se naučil samostatně zvládat své problémy a aby se zlepšila jeho kvalita života.

Pro KBT je typické, že se zaměřuje na empirické zkoumání účinnosti svých terapeutických postupů. Výsledky výzkumů ukazují, že KBT je účinná u závislostí, deprese, úzkostných poruch, obsedantně kompulzivní poruchy, posttraumatické stresové poruchy, u fobií všeho druhu, u hraniční poruchy osobnosti, u nadměrných obav o zdraví, chronického únavového syndromu, poruch spánku, poruch příjmu potravy, u manželských problémů atd. Účinnost KBT potvrzují i výsledky některých neurobiologických studií, které ukazují, že tento typ terapie vede k trvalým prospěšným metabolickým změnám v mozku.

Navzdory tomu, že účinnost KBT je relativně vysoká, existují určitá omezení. Zhruba 20 až 30% klientů, které trápí chronické problémy související s poruchou osobnosti, hypochondrií, drogovou závislostí či poruchami příjmu potravy, nereaguje na klasické postupy KBT dostatečně. Tato skutečnost je výzvou pro KB terapeuty a výzkumníky v oblasti psychoterapie, kteří vytváří nové integrativní přístupy s potenciálem vyšší účinnosti na problémy rezistentních klientů. Mezi tyto nové přístupy patří např. Terapie zaměřená na schémata, tzv. Schematerapie, Terapie přijetím a odhodláním, Kognitivně analytická terapie, Kognitivní terapie založená na všímavosti a další.

(Upravený text z publikace: Pešek R., Praško J., Štípek P. – Kognitivně behaviorální terapie v praxi. Portál, 2013)